Řeka, která byla na Swarovského příliš krotká
Když se roku 1892 v Jiřetíně pod Bukovou, tehdejším Georgenthalu, narodil nedaleko řeky Kamenice do rodiny brusiče skla Daniel Swarovski, skotačila tahle jizerská kráska už od nepaměti od svého pramene na severozápadním svahu Černé hory ve výšce 975 m. n. m. směrem k Podspálovu, kde po 36 kilometrech a pádu o téměř 700 výškových metrů pokojně spočinula v pokojné náruči Jizery.
Než spád rozverné Kamenice jednou provždy zkrotila josefodolská přehrada, představovala tahle horská říčka od nepaměti zdroj mechanické energie, která poháněla mlýny, brusírny, sklářské provozy a později továrny podél jejího toku. Swarovski si na březích Kamenice osvojil základy broušení a v Albrechticích se naučil zpracovávat kov pro potřeby výroby bižuterie.
Únavná a pomalá dřina ho dovedla k idee sestrojit a nechat si patentovat stroj na broušení drobných skleněných polotovarů, první v Rakousku-Uhersku, s jehož pomocí hodlat rozvíjet vlastní sklárnu na výrobu krystalů, po nichž se začínala zvedat poptávka. Jenže útlounká Kamenice se skromným průtokem s jeho velkolepými plány nedokázala držet krok. A tak se jizerskohorský rodák Swarowski v roce 1895 rozhodl přenést výrobu k mnohem dravějšímu toku Inn do rakouského Insbrucku a tam začal psát jiný příběh...
A Kamenice? Podél nejromantičtější části jejího toku vede Palackého stezka. Vznikala od roku 1912 z iniciativy Klubu českých turistů. Jeden z prvních úseků mezi Plavy a Návarovem bylo nutné místy vysekat ve skále. Záměrem bylo zpřístupnit do té doby obtížně přístupné údolí a propojit turisticky Český ráj s Jizerskými horami a Krkonošemi.